Roman Hampacher je hudebník, farář a snílek, jehož kořeny jsou rozvětvené široce mimo hranice folku. Na scéně se pohybuje už více než 25 let a prošel mnoha rozdílnými uskupeními až nakonec – alespoň na čas- zakotvil ve vodách indie folku.
Od roku 2018 se železnou pravidelností vydává své nahrávky, a tak i poslední Stromen (2023) koncepční nahrávka o krajině a cestě z města.
Romanova hudba se opírá o akustickou kytaru, ke které hojně používá nejrůznější „hejblata“ včetně looperu a tak, ač na pódiu většinou sám, dokáže vytvořit působivou atmosféru a své posluchače vtahuje do pestrých barev svých světů. A druhou nedílnou složkou jsou texty třebíčské básnířky Mirky Hedbávné.
Jeho hudba se pohybuje na hranici folku, alternativy a jazzu, přičemž jak on sám říká:
„Hranice mě zajímají jen do té míry, co se skrývá za nimi. Tam totiž začíná skutečná hudba.“
Stromen je deska, která vlastně vznikla v Poděbradech při procházkách se psem podél Labe. Se sluchátky na uších jsem buď poslouchal dema s útržky budoucích skladeb nebo jsem telefonoval s Mirkou a probírali jsme texty. Na stejných místech jsem pak nahrával zpěv ptáků, zurčení vody a jiné zvuky, které nakonec dokreslily atmosféru alba.
Ta deska vznikla vlastně hned ze dvou důvodů.
Chtěl jsem se přiblížit krajině, do které jsem se celkem náhle přestěhoval. Krajině, která se mi zdála smutná, spící a takovým zvláštním způsobem opuštěná. Zatoužil jsem probudit stromy a přimět řeku, aby promluvili.
Ten druhý důvod byla touha natočit koncepční desku, kde se bude jedna píseň prolínat ke druhé a budou vyprávět jeden příběh.